Dlouhodobý pronájem
„Je zde několik, ehm, podmínek. A také pár quid pro quo…“V počátcích Římské říše stát pronajímal půdu nájemcům, zpravidla velkostatkářům, kteří spravovali rozsáhlé polnosti na základě dlouhodobé smlouvy nebo na dobu neurčitou, přičemž za to odváděli státu každoročně daň z pozemků. Nejprve se daň platila pouze ze zemědělské půdy, ale později i ze zastavěné plochy. Zpočátku to řešila pouze státní legislativa, ale později Říše uznávala i dědičné stavební a pozemkové právo a umožňovala, aby soukromník pronajímal půdu jiným lidem. Koncem starověku už převládalo dědičné pozemkové právo, přičemž „posessio ad tempus locata“ čili dlouhodobý pronájem nahradil pronájem „locatio-conductio“ čili krátkodobý. Systém pozemkového práva existuje dodnes, ač v pozměněné formě.
Node Set Civil Tier 9 |
research_points 0 |
cost_per_round 0 |
Effects
Daňová sazba: +3 % (celá frakce)Náklady na stavbu: -5 % pro zemědělské budovy (faction_to_region_own_unseen)
Requires | |
---|---|
Requires Technologies | Pronájem půdy Dědičné povolání |
Enables | |
---|---|
Enables Technologies | Státní údržba Daně v naturáliích |
|
|
|